Najděte svého Průvodce (31/18)

Člověk je zvláštní živočišný druh, který byl vždy fascinován příběhy… Příběh je prostředek komunikace, prostředek učení, předávání moudrosti i historie… Novodobým prostředkem vyprávění příběhů je film.

Zkuste si vybavit své tři nejoblíbenější filmy… Troufám si tipnout, že minimálně ve dvou z nich, bude vystupovat postava, se kterou se dokážete nějak identifikovat, jejíž vlastnosti, schopnosti, pohled na svět nebo jejíž životní hodnoty máte nebo byste chtěl mí. Tato postava nás zvláštním způsobem ovlivňuje a sledování takového filmu v nás zpravidla navozuje nějaký vnitřní stav, dělá nás lepšími nebo zkrátka takovými, jakými bychom chtěli být….

Už v jedné chytré indické knize, napsané kdysi před tisíci lety, se můžeme dočíst, že na cokoli se pevně soustředíme, vlastnosti tohoto objektu získáváme. Nad tím se můžeme pousmát nebo mávnout rukou, ale než to uděláme, zkusme si to na vlastní kůži.

Vyberte si nějakou postavu, která Vás skutečně inspiruje, která reprezentuje ty ideály, které byste chtěl u sebe vypěstovat. Může to být filmová postava, postava z večerníčku nebo zvíře, jehož vlastnosti obdivujete… (já osobně jsem fascinovaný obří mořskou želvou plující vesmírem).. zkrátka cokoli. Potom si dopřejte chvilku na aktivní imaginaci, roztočte promítačku svého vnitřního kina a studujte (ideálně se zapojením všech smyslů) Váš zvolený objekt… A učte se od něj. A alespoň na chvíli věřte, že tímto soustředěním získáváte jeho vlastnosti.

Zaznamenáváte nějakou změnu?

Jestli ano, pro ukotvení nabité zkušenosti můžete svůj zážitek trochu zanalyzovat a verbalizovat: Jak to ta postava dělá? Jak bych tu vlastnost nebo charakteristiku pojmenoval? Čím jsem navozený stav nastartoval? Jak ho udržet?…

Jestli Vás experiment zaujme a moc Vašeho Průvodce zafunguje, můžete hledat cesty, jak si žádané účinky navozovat během dne. Třeba si vytiskněte jeho/její obrázek a přilepte na monitor, dejte si fotku na plochu PC nebo telefonu, sem tam si přečtěte úryvek nebo jeho /její výrok (pokud jde o postavu z knihy) atd. Po čase se sporadické zážitky stanou běžnou realitou a vlastnost zvnitřníte natolik, že se stane Vaší přirozenou součástí.

fantasy-2995326_1920.jpg

Autor: Jan Knetl

Starat se o sebe (30/18)

Jako dobře vychovanému chlapci, poté studentovi pomáhající profese a ještě k tomu aspirantovi věd duchovních mi vždy přišel jako zcela přirozený předpoklad, že je správné být tu pro druhé, že kdo upozadí své potřeby, ten jde správnou cestou atd. Vždyť po egoistovi, který myslí jen na sebe, jen potopa, že.

Až můj supervizor a výcvikový „guru“ otřásl samozřejmostí mého konceptu, když na svých kurzech a výcvicích razí jediné pravidlo: starejte se o sebe! Ne ve smyslu „nestrkej věc do cizích věcí“, ale v duchu: „do problému nebo jakéhokoli diskomfortu se dostáváme tam, kde jsme se nedokázali o sebe dobře postarat“. Inu byl jsem donucen ze svého předpokladu udělat pouhou hypotézu a na vlastní kůži zaexperimentovat z možná na první pohled egoistickým postojem.

A děly se věci… Věci se začaly dávat v každé konkrétní situaci tak nějak do pořádku, elegantně, bez střetů nebo třenic, skládaly se k mé spokojenosti. Snad tam hraje roli navracení zodpovědnosti do vlastních rukou, snad umění vyjednávat, kompetence věci vyjasňovat, uvědomění si vlastních potřeb nebo zachování si odstupu a nekonání pod talkem okolností…

Ať tak či tak, zkuste si tento týden – především v situacích, které jsou pro vás obtížnější, nepříjemné, kde jste si nejistí – dát za úkol ze všeho nejdříve se postarat o sebe. Tj. uvědomte si, co právě potřebujete, zajistěte si pro sebe, co si zajistit můžete, aby vám bylo co nejlépe (co to situace dovolí). A teprve potom, až budete stát jistýma nohama na pevné zemi, svou pozornost od sebe obraťte na okolí, nechte se bezpečně vtáhnou do vřavy dané situace a jednejte, jak uznáte za vhodné. Ale ne dříve.

Třeba zaznamenáte změnu v kvalitě prožívání situace nebo změnu v jejím vyústění. Anebo obojí…

baby-1181335_1920.jpg

Autor: Jan Knetl

 

Dovolené uvolnění (29/18)

Dnes vyjděme z jedné moudré koučovací poučky, která jde sice trošku jinudy, než máme dnes namířeno my, ale principiálně nám skvěle poslouží. Poučka říká, že při práci na sebevědomém a uvolněném vystupování na veřejnosti není úplně nejefektivnější zaměřovat se na vnější chování, tj. posilovat kompetence dobrého řečníka. Abyste působil přesvědčivým dojmem, je mnohem přirozenější a méně pracnější hledět si svého, tj. hledět si toho, aby mi „v tom“ zkrátka bylo dobře. Znamená to starat se o svůj vnitřní stav, vnitřní rozpoložení, ne o svět vnější, včetně mého chování.

Tento směr uvažování si půjčíme, když si budeme na tento týden zadávat věřím velmi příjemný úkol. Vyberte si jakýkoli den v týdnu (a to ideálně takový středně náročný) a mějte jediný záměr: sledovat své tělo jakožto velmi citlivý a spolehlivý indikátor toho, jak Vám je, a dělejte vše proto, aby Vám bylo dobře, abyste se cítili neustále a pořád uvolnění. Vaše tvář aby vyzařovala spokojenost, necítili jste napětí tam, kde ho běžně pociťujete (někdo v břiše, někdo za krkem, někdo v čelistech…). Hledejte skutečně – a to velmi nápaditě a kreativně – všechny cesty, které Vám tento příjemný, přesto možná obtížný úkol dovolí. Hledejte pečlivě: pouštějte si hudbu, pijte svůj oblíbený čaj, dopřejte si k své odpolední kávě zákusek, zpívejte si pod vousy, hrajte na akordeon (jestli máte natolik benevolentního šéfa), buďte výstřední, vtipkujte s kolegy, co chvíli buďte vyklonění z okna kanceláře a zhluboka dýchejte, cvičte, posilujte… A vše, co se bude zdát, že funguje, si přidejte na svůj seznam drobných relaxačních radostí. Seznam dál testujte a zavádějte své favority do svých všedních dnů.

Dopřejte si uvolněný život… Třeba bude zajímavé zjistit, že míra našeho napětí nikterak nesouvisí s naším výkonem.

Učte se na sobě o sobě! Naučte se, jakým způsobem dokážete relaxovat, co vám dělá dobře. Jak hluboko se dokážete uvolnit (resp. si dovolíte se uvolnit)? A jak tuto uvolněnost dokážete přenést do pracovního výkonu?

 

sloth-1879999_1920.jpg

Autor: Jan Knetl

 

Umění škrtat (28/18)

Umění škrtat

Zaslechl jsem před časem rozhovor v rádiu s jedním spisovatelem. Zmínil velmi zajímavý moment ve své tvorbě: okamžik, kdy je třeba pracně napsaný text nemilosrdně promazat. Pro autora je to vždy perná chvilka.

Hraji si s představou, že to může být přesně ta vzácná chvíle, kdy se rozhoduje, zda vznikne něco hodnotného, unikátního, geniálního… nebo věc průměrná, která třeba neurazí (v lepším případě), ale ani nenadchne. Třeba jde o důležitější okamžik než samotné políbení múzou…

Stejné téma mě napadá, když poslouchám v autě rádio. S manželkou si vždycky říkáme: takhle písnička vůbec nemusela vniknout a na světě by všem bylo líp. Úplně z takové tvorby čiší ta tíha: dalo to takovou práci a ještě se to nepovedlo! Autor pravděpodobně neměl srdce a kritickou ruku při očišťování od balastu a vyslal věc do světa předčasně…

Stejně i v životě člověka je možná výsostným uměním toto „mazání“. Třeba se právě touto dovedností život stává uměním a člověk umělcem. Znamenalo by to nevěnovat se přehršli věcí, nedělat je na půl plynu, nedělat věci, které nás netěší nebo nikomu nepřináší užitek. Znamená to udělat si v životě přísný audit, revizi.

Stejně jako si děláte jednou za čas probírku v šatníku: Vyházejte všechny hadry, které nedostanou minimálně čtyři hvězdičky z pěti. Nechte si tam skutečně jen kousky, které Vás nejvíce charakterizují, které Vám padnou a jsou pohodlné, které Vám sluší a které Vám přinášejí potěšení. Můžete samozřejmě doplnit i model nový, když máte pocit, že Vám ve skříni ještě něco chybí… Ale za každý nový tři staré pryč!

Možná to bude nelehký úkol, možná úlevný, ale věřte, že každopádně objevný. Nechte si tedy tento týden podprahově v mysli znít příslovečné: „méně je více…“.

 

empty-3172598_1920

Autor: Jan Knetl

 

 

Koučovací experiment 25/2018: Umění škrtat

Umění škrtat

Zaslechl jsem před časem rozhovor v rádiu s jedním spisovatelem. Zmínil velmi zajímavý moment ve své tvorbě: okamžik, kdy je třeba pracně napsaný text nemilosrdně promazat. Pro autora je to perná chvilka a konkrétně tento autor se s ní vypořádává elegantně: nechává si text mazat jinou, ne tak angažovanou osobou.

Hraji si s představou, že to může to může být přesně ta vzácná chvíle, kdy se rozhoduje, zda vznikne něco hodnotného, unikátního, geniálního… nebo věc průměrná, která třeba neurazí (v lepším případě), ale ani nenadchne. Třeba jde o důležitější okamžik než samotné políbení múzou…

Stejné téma mě napadá, když poslouchám v autě rádio. S manželkou si vždycky říkáme: takhle písnička vůbec nemusela vniknout a na světě by všem bylo líp. Úplně z takového tvorby číší ta tíha: dalo to takovou práci a ještě se to nepovedlo! Autor pravděpodobně neměl srdce a kritickou ruku při očišťování od balastu a vyslal věc do světa předčasně…

Stejně i v životě člověka je možná výsostným uměním toto „mazání“. Třeba se právě touto dovedností život stává uměním a člověk umělcem. Znamenalo by to nevěnovat se přehršli věcí, nedělat je diletantsky, nedělat věci, které nás netěší nebo nikomu nepřináší užitek. Znamená to udělat si v životě přísný audit.

Stejně jako si děláte jednou za čas probírku v šatníku. Vyházejte všechny hadry, které nedostanou minimálně čtyři hvězdičky z pěti. Nechte si tam skutečně jen kousky, které Vás nejvíce charakterizují, které Vám padnou a jsou pohodlné, které Vám sluší a které Vám přinášejí potěšení. Můžete samozřejmě doplnit i model nový, když máte pocit, že Vám ve skříni ještě něco chybí… Ale za každý nový tři staré pryč!

Možná to bude nelehký úkol, možná úlevný, ale věřte, že každopádně objevný. Nechte si tedy tento týden podprahově v mysli znít příslovečné: „méně je více…“.

 

empty-3172598_1920

 

 

Meditační experiment 25/18: Zkuste nebýt…

Zkuste nebýt…

Často se duchovědci pouštějí do bohabojné činnosti: do vyciťování své existence. To může být samozřejmě velmi zajímá zkušenost (ne tedy pro ty, kteří jsou z takového nápadu kapánek rozpačití a s myšlenkou typu: „to asi nebude nic vzácnýho, když to mam furt“ jdou hledat jiné zázraky světa.

Ale tento týden na to zkusme jít od lesa, tj. z opačné strany. Vyjděme z předpokladu, že co tu není stále, co můžeme dřív nebo později ztratit, to stojí za pendrek. A jestli můžeme ztratit bytí (což se nám při pokusech při cvičení viz výše jakoby může jevit, protože „to“ pořád ztrácíme), tak to stojí za pendrek taky.

Je to takové negování. Tohle můžu zrušit, tohle taky, tohle rozhodně… A tohle?… Počkat… Jo, to taky… Rušíme existenci různých věcí, vjemů… No a pak si nakonec hrajeme i s rušení pocitu svého bytí. Prostě ho vypneme. Nevím o sobě… že jsem…

Jde to vůbec? Je to vypnutí jednorázová, okamžitá záležitost nebo je to činnost soustavná? Je k tomu třeba úsilí? Kam až to může jít?

No uvidíme…

planet-2120004_1920