Třeba jsme skrytí géniové…

„Pozdní hvězdy“ – to není básnický obrat ani pojem z astronomie. Je to termín popisující všechny ty velikány, kteří si na svůj úspěch trpělivě počkali. Přišel s věkem, se zkušenostmi, přišel – můžeme říct – zaslouženě. Většinou se lidé přiklánějí k představě, že génius se jako génius narodí. Jestli v to však uvěříme, logicky nám z toho vyplyne, že zrovna my tedy geniální nejsme, protože to už by si toho někdo dávno všiml.

V článku „Co mají úspěšní společného? Mají „nalétáno“!“ jsem se podívali na pravidlo 10.000 hodin aneb kdy se stáváme mistry v dané činnosti. Znamená to, že něco nás baví a děláme to tak dlouho a tak intenzivně, až se v tom staneme výjimečnými. Tento pohled měl zbořit mýtus, že např. Mozartovi, da Vincimu, Jobsovi, Beatles… úspěch spadl do klína v okamžiku, kdy svět pochopil, že jsou géniové.

A ještě zřetelnějším a inspirativnějším příkladem pro nás mohou být pozdní hvězdy – lidé, kteří vyniknou v nějakém oboru až v pozdnějších fázích života, kdy úspěch k nim přichází jako zralý plod jejich životních snah. Zahloubejte se do historických pramenů a rozhodně vás překvapí kolik například umělců se „talentovanými“ stalo až s časem. 

Další rozměr našeho tématu sem vnáší přiklad režiséra Ed Wooda. Byl výjimečný tím, že byl výrazně, až geniálně špatným režisérem. A to tak, že má dnes po celém světě veliký zástup obdivovatelů, pro které jsou jeho filmy kultovní a že Tim Burton o něm natočil celovečerní film.

To nás může přivést k otázce, jak poznáme, že jsme se vydali špatnou cestou a měli bychom si přiznat, ruku na srdce, že tohle prostě není pro nás? Na druhou stranu jak poznáme, že se nevzdáváme příliš rychle? Třeba je nutné ještě vytrvat – protože abychom mohli sklízet ovoce, je třeba ho nechat uzrát. 

V případě výsledů je třeba dát tomu čas – vytrvat i přes nepřízeň osudu či názory okolí. Lidé jsou někdy spíš brzdou pokroku. Nové myšlenky vždy bolí, je to vybočení a každé vybočení musí být po zásluze potrestáno. 

A ještě jeden aspekt naše dnešní téma má. Jak říká autor knihy „Prvních 20 hodin – jak se naučit cokoli… rychle“ – ve většině činností nechceme být přeci na mistrovské úrovni – chceme je jen zvládnout, aby nám dělaly radost. Seznamy tohoto typu jsme si přeci každý dělal: „…co všechno bych chtěl umět…“ Dobrá zpráva – jestli seznam najdete, můžete ho oprášit. Prý nám k tomu stačí hodin dvacet!

Vychází mi z toho všeho jediné. Na čem opravdu záleží je vybrat si to, co je pro nás radostí, čím dokážeme žít, co nás baví, co děláme proto, abychom to dělali. Ale i radost z výsledku, úspěchu a respektu okolí je pro člověka životadárná. Vždyť, jak jsem psal v článku „Původ všech problémů„, jsme bytosti sociální a názory ostatních silně ovlivňují i naše sebepojetí.

Tak jak zní dnešní experiment? a) Zaměřte se na jednu jedinou činnost, kterou teď budete žít, která vás bude bavit a naplňovat, kterou budete studovat a trénovat… a b) určete si, kolik času tomu dáte (může to být náš obvyklý týden nebo déle) a nesmíte to vzdát dřív, i kdyby vám frustrace lomcovala s okenicemi silou hurikánu. Neohlížejte se a nezkoumejte, jaký to má efekt. A teprve po určeném čase se podívejte, co to přineslo. Může se stát, že i týden stačí na vytvoření rozdílů, kterých si všimnete.

1. Jestli změnu zaznamenáte – není co řešit, zvolili jste správnou cestu. 2. Jestli změna nastala, ale ne k lepšímu – může to znamenat, že okolí je ve svém pohledu rigidní a budete mu muset dát na zvyknutí trochu víc času. 3. Jestli se změna nekonala – asi byl rozdíl tak malý, že byl nevnímatelný, takže ani to nebude důkaz, že jdete špatným směrem.  

4. Ze všeho nejdůležitější ale bude, jestli jste si ten týden užili. Protože (u)žít si život je myslím skvělá životní strategie oproti životu v poklusu za čímsi, co ještě nemáme.

Ti nejtrpělivější z vás, kteří vytrvají ve svých snahách ještě dlouho dlouho po tom, co tento experiment skončí v propadlišti zapomnění, možná s překvapením zjistí, že v sobě pomalu probudili génia.

Autor článku: Jan Knetl

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

%d blogerům se to líbí: