Jsme „jen“ příběhem (3/19)

Otázkami typu „Kdo jsem já?“ nebo imperativy „Poznej sám sebe!“ jsou lidské dějiny prošpikované od počátku do současnosti. Vedly vždy člověka k soukromému – vnitřnímu hledání, ale i ke společenským diskusím na toto téma. Postmoderní přístupy, o které se opírá i koučink, vnášejí na naše „já“ nové světlo.

Naše identita je z pohledu narativních přístupů v terapii příběhem – příběhem, který vyprávíme druhým i nám samým. Je to nikdy nekončící proces. Má schopnost si z nepřeberného množství našich zážitků vzít nějaké, které označí za zásadní, důležitější než ostatní, spojí je takovým způsobem, aby nám dávaly smysl, nám v nich dá nějakou roli (např. hrdiny nebo oběti)… a vzniká „já“ – povstává z příběhu. Dnes jsme nějací, zítra můžeme být jinačí… Zkrátka už ani to „já“ není, co bývalo.  

Když si pro inspiraci půjčíme opět film „Po strništi bos“: o co se náš mladý hrdina může při budování své identity opřít? Jaké hodnoty si zvolí (samozřejmě nevědomky) jako určující pro svůj život? Kdo mu bude vzorem: dobrák tatínek nebo strýc – nezkrotný, podivínský, zavržený svou rodinou i celou vsí… přesto hrdý, který oči nikdy neklopí…

Rodina („krev“, jež není voda) je silný tvůrce naší víry, kdo jsme. Ale dnes se ukazuje, že vliv rodiny na to, jací jsme, je pravděpodobně přeceňovaný. Stejný vliv (a možná i větší) mají další společenské skupiny: sousedé, kamarády, spolužáci, spolupracovníci… Ať je to tak či tak, vůbec největší vliv na to, jakému „příběhu o sobě“ uvěříme, jsem my sami.

Ten příběh není napsaný, ale psaný. Píšeme ho každý den. Může být stále tentýž… Nebo ho jednou začneme přepisovat. Nejprve třeba nesměle, až se postupně rozvine v revoluci v sebepojetí. Skvěle to popisuje kniha  s všeobsahujícím názvem „Nikdy není pozdě na šťastné dětství“.

Proto se staňte v tomtotýdenním experimentu tvůrci svého nového příběhu.  A začněte u toho, jakými byste chtěli být. Co  byste chtěli, aby se o vás, až opustíte tento svět, vyprávělo? Co si o vás budou vyprávět vaši vnuci?

Zkuste si ten příběh i třeba říct nahlas nebo ho skutečně napsat (jak už jste si někteří z vás mohli všimnout, můžeme tím zesílit ten podivuhodný proces zhmotňování myšlenek v realitu).

A tuto nejlepší představu o sobě si každé ráno a v průběhu dne připomeňte (nejlépe nějakou „kotvou“ ve stylu NLP). Tím přirozeně umožníte, abyste se tak mohli chovat. Jednejte podle té nejlepší představy o sobě!

Autor článku: Jan Knetl

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

%d blogerům se to líbí: