Fungují předsevzetí? Jistěže! (52/18)

Předsevzetí fungují. Někdo ale může namítnout, a je to námitka rozhodně na místě: „No tak proč většina předsevzetí zajde na úbytě, skončí v zapomnění a zbude po nich v lepším případě nic, v  horším nepříjemná pachuť selhání, viny nebo frustrace?“

Předsevzetí, aby fungovalo, musí být skutečně předsevzetím! Asi nejčastěji si ho lidé pletou s přáním. Slyšíte ten rozdíl? „Mám přání…“ x „Předsevzal jsem si…!“

„Mám přání…“ je takové plácnutí do vody, plivnutí do větru, je to taková jednorázová záležitost, nezávazné prohlášení. Zato „předsevzal jsem si…“ – to už je skoro hotovo, tomu věřím. Jsou to vážně míněná slova: vzal jsem si to „za své“ a přijímám za to závazek. A nejsou to jen v nějakém emocionálním pohnutí pronesená slova (to se rozhodně taky hodí), je to řečeno s „chladnou hlavou“, je to promyšlené.

Je to jako s kletbou – se slovy, po jejichž vyřčení se děly věci, někdy zdálo by se až nadpřirozené. Koukolík např. mluví  o šamanech, kteří měli prazvláštní moc. Když ukázali na nějakého nešťastníka rituální kůstkou, ten do roka zemřel. Zásadní pro toto kouzlo bylo, aby nešťastník viděl, že ho šaman, nejvyšší autorita kmene, proklel. Musel vědět, jaké neštěstí je na něj sesláno, jinak by to nefungovalo! A potom vlastně sám spáchal pomalou sebevraždu strachem a  nepřiměřeným stresem – ty za pouhý rok dokáží divy. Takže víra člověka může i zabít. Nám stačí vědět, že víra člověka je takřka všemocná a spíš její potenciál využijeme opačně, k věcem tvořivým a radostným, a to konkrétně k experimentu tohoto týdne. Co k tomu budeme potřebovat:

  1. Opět to bude houpací křeslo u krbu: nedělejte zbrklé rozhodnutí, dejte si klidně celý týden na to promyslet, co vám skutečně stojí za to.
  2. Pak budeme potřebovat dvě hlavy: a) „horkou hlavu“ – zvolenou věc si „vezměte do hlavy“! Vzít si něco do hlavy znamená, že budete v tomto ohledu tvrdohlavý, půjdete si jako berani za svým, zkrátka přijmete strategii „hlava, nehlava“ – tuhle energii taky budete potřebovat. b) „Chladnou hlavu“ – promyslete si roční plán. Kde chcete být za rok? Pokochejte se tou představou, nabijte se vidinou výsledku a pak rozkouskujte plán na dvanáct dílů a ty ještě na menší – týdenní plány. To vše takovým způsobem, aby vám ta cesta nenaháněla strach, ale spíš vzbuzovala radostné očekávání.
  3. No a pak trochu koření: cestu si okořeňte tak rafinovaně, tak tvořivě, že vás prostě bude bavit. Bez důmyslného ochucení je každé jídlo spíš utrpením.

A na otázku: „No ale když chci přestat třeba kouřit, to se mi ty ingredience moc nehodí,“ odpovídám: „Předsevzetí přestat kouřit je s prominutím chujovina.“ Předsevzít si a „zaměřit se“ se dá na něco, co začíná (ne končí) a co člověku dělá radost. Přeformulujte své předsevzetí tak, aby tyto podmínky byly naplněny. Pak to vyslovte nahlas, jestli vám to zní dostatečně věrohodně. A jestli tomu skutečně uvěříte, pak už je to skoro „jakoby se stalo“.

balloon-3206530_1920

Autor článku: Jan Knetl

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: