Vánoční experimentování (51/18)

Do koučovacích konzultací přicházejí lidé, kteří mají něco společného. Především jejich způsob myšlení a vztahování se k sobě a ke světu je natolik „zdravý“, efektivní, že jim zaručuje relativně vysokou míru osobní spokojenosti. A také nemají daleko k názoru, že celý život a každá situace, která k nim přichází, je příležitostí k učení, k růstu.

Jedinečnost koučování spočívá mimo jiné v tom, že cesty k tomu, co klient chce, pomáháte hledat v bezprostřední blízkosti klienta (známe to, jak je to s tím příslovečným svícnem), a to v jeho vlastním světě (tj. kouč, pokud není výslovně vyzván, nenabízí nic ze svého světa). To slibuje maximální efekt s minimem vynaloženého úsilí.

Tak pojďme využít realitu těchto dnů a naučme se něco z nadcházejících svátků. Slýchám názor alternativně smýšlejících lidí: „Dárky si nedáváme. Nebudem si na něco hrát! Lásku, pozornost i dárky si můžeme dávat v průběhu celého roku.“ No zní to skvěle. Nicméně proč nepřijmout rituály našich pradědů jako příležitost zkusit si něco nového nebo zkusit si, co už umíme, ale zato intenzivněji. O tom je také koučování – zkusit a dívat se, jak na to reaguje okolí a jak já sám (jak mi je potom po těle a po duši). A zkoušet si intenzivněji pěstovat hlubší a vřelejší vztahy z našimi blízkými, zkoušet obdarovávat a radovat se z radosti druhých, přemýšlet, jak bychom jim mohli udělat radost… zkrátka chvíli na sebe zapomenout a do popředí našeho zájmu dát druhé… to je myslím moc prospěšný experiment pro všechny zúčastněné.

Nuže netřeba už mnoha slov – skočme do tohoto experimentu pro tento týden rovnýma nohama!

tiger-2380007_1920

Autor článku: Jan Knetl

Napsat komentář

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

%d blogerům se to líbí: