Leonardo, jak tys to dělal? (47/18)

Jestli ani Leonardo da Vinci nebyl už od plínek geniální (ve smyslu inteligence nebo nevšedních vrozených dovedností), to už bychom museli zásadně přehodnotit pohled na všechny podobné velikány celého lidského pokolení. To by totiž taky mohlo znamenat, že nám je jejich svět blíž, než jsme si kdy dokázali představit. Cožpak by se nám troška té „geniality“ nehodila?

O mylném obecném přesvědčení o vrozených schopnostech, o genialitě nebo naopak spoléhání se pouze na silnou vůli a  tvrdou práci – o tom si řekneme příště a opřeme se přitom o fascinující knihu „Mimo řadu“. Dnes se podívejme na Leonarda a poodhalme tajemství jeho „know-how“.

Leonardo je první, kdo vás napadne, když se řekne renesanční člověk. Byl to vědec, technik, umělec.. Dělal vlastně do všeho, ač (a možná že právě proto) bez formálního vzdělání.

I dnes už víme, že větší šanci dosáhnout úspěchu máte, když jste specialistou ne v jednou, ale více než jednom oboru. Leonardo byl mistrem v každém oblasti, kterou si vybral ke zkoumání, pravděpodobně proto, že si půjčil poznatky a zkušenosti z oblastí jiných, spojil je – a pozvedl je tak na novou úroveň. Vznikalo něco nového.

Další zásadní vlastností, která ho odlišovala od jiných obyčejných smrtelníků, byla jeho (jak říká autor knihy o Leonardovi, Walter Isaacson) až obsedantní zvídavost. Chtěl světu v jeho nejbanálnějších jednotlivostech přijít na kloub. Další jeho neméně podstatné charakteristiky, které byly nadávkovány tak, že Leonardovi můžeme říkat génius, byla: všímavost (vnímavost k těm nejvšednějším detailům), představivost (tak důležitá k inovativním myšlenkám) a schopnost neustále pochybovat o věcech a experimentovat (což je opak libování si v rigidním pohledu na svět). A samozřejmě ta vášeň, která mu byla hnacím motorem, způsobila, že vlastně neustále „trénoval“ – to souvisí s onou kouzelnou hranicí 10.000 hodin, které se také dotkneme příště.

Z četby knih, které zkoumají jeho život pod drobnohledem, nám může dojít, že mu ani nebylo pouze „shůry dáno“ ani jeho úspěch nepramenil pouze z vůle a ctižádosti. Schopnost být dobrý v matice, jak se dnes ukazuje, není zas tak daná hodnotou IQ, ale časem, který jsme ochotni vydržet u řešeného příkladu. Třeba zrovna tohle bylo to nejzásadnější kouzlo Leonarda – vydržel u tématu déle než všichni ostatní…

Fascinujícím zdrojem jeho „zastavení se u tématu“ je jeho deník, který čítá tisíce a tisíce popsaných a pokreslených stránek papíru.

A to vám budiž zadáním na tento týden: mějte sebou celý týden sešit a pište si deník. Zaznamenejte jakoukoli novou myšlenku, nový poznatek, nový nápad, nový experiment, který jste podnikli… Vytrvejte, obrňte se trpělivostí a s velkou pravděpodobností se alespoň na chvilku přiblížíte Leonardově vnitřnímu světu v jeho nekonečné a odzbrojující bohatosti.

collage-2231082_1920

Autor článku: Jan Knetl

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: